Historie Ocelářství

Kovy doprovází vývoj lidstva již odpradávna a ocel, začneme-li ji sledovat od okamžiku její historicky proslulé podoby jako damascénské - již několik tisíciletí.

K dnešní podobě průmyslové velkovýroby prošla výroba oceli od období řemeslné malovýroby složitou cestu lemovanou výraznými zdokonalováními pochodů výroby, vývojem sortimentu a jakosti výrobků při trvale rostoucí produktivitě práce, zlepšující se ekonomice a ekologické zátěže. K tomu pak v závěru tohoto století dochází k radikální změně ve vztahu k odběratelům a to výrazným posunem vstřícnosti k potřebám a požadavkům těchto odběratelů.

Její nesporný význam potvrzuje skutečnost, že se stala s dnešním celosvětovým objemem výroby cca 750 mil. t ročně druhým nejmasověji vyráběným výrobkem za výrobou cementu.

Vznik umění vyrábět železo z rudy souvisí s praktikami metalurgie mědi a olova v Anatolii, v severní Sýrii a snad i v části Iránu. Železné rudy se přidávaly jako struskotvorné přísady pro zpracování sirníkových měděných rud. Kapičky železa, které tamní výrobci již 3000 let př.n.l. identifikovali srovnáním s meteoritickým železem sice již napověděly o existenci možnosti vyrábět železo, prakticky k tomu došlo až o 15 století později. Od té doby je nutno počítat s tím, že malá množství tohoto tehdy vzácného kovu, vyhrazeného nejvyšším společenským vrstvám, nebo jen panovníkům a jejich dvorům, se mohla dostat mimo uvedenou oblast, nejspíše jako dary.

První nález železného předmětu v našem regionu na území Slovenska se datuje do 15. století př.n.l., tedy do sklonku doby bronzové. Byla jím rukojeť dýky. První nález v Čechách se datuje do 12. století př.n.l. Kolem poloviny posledního tisíciletí př.n.l. se objevuje velmi primitivní výroba železa v nejstarším výrobním zařízení - prosté otevřené výhni s dmychadlem. Kousky železa získané redukcí z rudy se kovářsky zpracovávaly. V období Velkomoravské říše, tj. kolem 9.století našeho letopočtu se již vyráběly nástroje k obrábění dřeva, motyky, rýče, kosáky, srpy, radlice- celkově se již vyrábělo kolem 100 železných výrobků.

V 10. až 13. století se začal realizovat proces lokalizace výroby železa k surovinové základně. Hutnictví bylo klíčovou složkou v soustavě raně středověké řemeslné výroby a v této době již na něm začal záviset pokrok v mnoha oblastech hospodářství. Ve 13. až 16. století v Čechách existovalo na 250 železných hutí. V tomto období již lze hovořit o organizaci, ekonomice a obchodu se železem a je to také období vznikajících hamrů. Objevují se již velkoobchodníci se železem nazývaní železníci. V Českých zemích podléhaly hutě až do r. 1854 horním úřadům. Zřizování hutí a hamrů povolovaly pouze vyšší horní úřady a na rozdíl od již se rozvíjejícího textilního průmyslu bylo železářství dlouho spoutáno řadou omezení, která bránila jeho vývoji. Nepřímá výroba železa ve vysokých pecích vedla u nás k likvidaci starého železářství a k budování nových hutí s vysokou pecí. Bylo to proti Německu, Francii a Anglii, kde je počátek vysokopecní výroby kladen do 1. poloviny 15. století, později.

V 1.polovině 19. století se rozvíjejí válcovny. Kujné železo- částečně i předchůdce dnešní oceli- se vyrábělo zkujňováním ve výhni a to se pak zpracovávalo v dílnách zvaných hamry. Nejrozšířenější byly tyčové hamry. V průmyslové revoluci se postupně všechny technické vynálezy podmiňující přechod železářské výroby k hromadné velkovýrobě přesouvaly z Anglie na Evropský kontinent. Rychlejší tempo tohoto přesunu nastoupilo až ve 2. polovině 19. století. Ve vysokých pecích se začalo pracovat s koksem, předehříval se dmýchaný vzduch a ve zkujňovacích výhních se pohonem pro dmýchání stala parostrojní dmychadla. Parní stroje začaly pohánět válcovny. Válcovny již uměly nahradit dříve používané pracné vykovávání na tyče a plechy. Byla vynalezena kelímková ocel pro účely výroby nástrojů. Jak ve zkujňovacích výhních tak tzv. pudlováním jako vůbec nejnamáhavějším procesem se vyrábělo tzv. měkké železo.

Pudlovací proces však již uměl vyrobit i tzv. tvrdé železo, t.j. ocel. Kelímkový proces uměl zase zvládnout roztavení oceli jen pro vyšší obsahy uhlíku, které mají nižší teplotu tavení. V r. 1855 byl přihlášen patent na zkujňování surového železa v konvertoru. Tento pochod nazývaný Bessemerův byl podstatně produktivnější než ostatní a probíhal v tzv. konvertoru a byl založen na dmýchání vzduchu do lázně kovu. V r. 1860 vyrábělo tímto pochodem na světě již 40 podniků. Když v r. 1856 byl patentován Siemensem regenerativní způsob topení, byl to již jen krůček k tomu, aby ve Francii byla v r. 1864 postavena první 2 tunová nístějová pec v kombinaci se Siemensovými regenerátory vzduchu. Proces nazvaný Siemens-Martin dokázal již také roztavit odpad a cesta k velkovýrobě oceli byla otevřena. V r. 1864 byl zaveden tzv. Thomasův pochod výroby oceli vhodný pro zkujňování železa s vyšším obsahem fosforu. Tyto pochody byly nazvány na rozdíl od pochodů ve výhni, jejichž produktem byla svářková ocel, pochody plávkovými.

První válcovna poháněná parním strojem byla postavena v Anglii v r. 1783. V r. 1848 byla postavena první vyhovující univerzální válcovací stolice, která vybavena horizontálními i vertikálními válci uměla již válcovat ploché výrobky s přesnými hranami. Rozvíjela se také kalibrace válců a bylo možno válcovat úhelníky a profily, kolejnice se širokou patou.

V r. 1862 byla patentována spojitá drátová trať a 2 roky poté tříválcová stolice pro válcování tlustých plechů potřebných pro stavbu lodí.

Za hospodářské krize v letech 1873 až 1879 došlo na území Čech k výrazné koncentraci výroby se dvěma ohnisky: Ostravsko a Středočeská oblast. V letech 1875 až 1880 došlo k výraznějšímu přesunu výroby surového železa ve prospěch Ostravska.

Koncem devatenáctého století jsme svědky nastupujících kartelů, jejichž cílem bylo obvykle bránit se konkurenci. S nárůstem hromadnosti výroby dochází k jejím výrazným koncentracím. Na přelomu 19. a 20. století byla v Čechách řada nerentabilních provozů zrušena, Pražská železářská ovládla železářství v Čechách, Vítkovické železárny na Moravě a Báňská a hutní společnost ve Slezsku. Velký vliv na to měl bankovní kapitál. Vysokopecní výroba se koncentrovala do Vítkovic, Třince, Kladna a Králova Dvora. V r. 1887 byla založena v Chomutově akciová společnost Mannesmanngesellschaft, ve které byla v r. 1890 jako první na světě instalována poutnická stolice na válcování bezešvých trub zcela novou technologií.

Hutní výroba v Čechách se dále rozvíjela i v období mezi dvěma světovými válkami.

Po druhé světové válce byly stále dominujícími již uvedené čtyři lokality hutní výroby a jejich podniky:

Období po r. 1948 lze označit za období extenzívního rozvoje. V prvních letech se vývoj výroby oceli nelišil od ostatních průmyslových zemí. Tendence vytvořit z Československé republiky kovárnu východního bloku zakládaly velké rozvojové akce, vznikly nové podniky jak na území Moravy a Slovenska. Na Ostravsku to byl integrovaný podnik Nová huť s výrobou dlouhých výrobků, teplé pásky, trub a strojírenských výrobků- pro automobilový průmysl. Dále to byl závod Válcoven trub ve Veselí nad Moravou s výrobou trub. Na Slovensku to byl integrovaný podnik Východoslovenské železárny s hlavním výrobním programem zaměřeným na ploché výrobky, svařované trubky a výrobu panelových radiátorů. Dále to byl podnik Oravské feroslitinářské závody v Istebné a Široké zaměřený na výrobu ferroslitin.

Hutnictví železa zaměstnávalo v té době téměř 170 tis. lidí a v rekordním roce výroby 1988 vyrobilo 15.8 mil. t oceli. V důsledku investování do nárůstu kapacit výroby a objemu výroby nezbývaly prostředky na modernizaci výrobních zařízení a na restrukturalizaci technologií i výrobkového sortimentu. V důsledku toho technická a ekonomická úroveň celku zaostávala.

Nicméně podařilo se vybudovat i některá progresivní zařízení např. středojemnou válcovnu v Nové huti, postupně i když velmi zvolna i zařízení pro kontinuální způsob odlévání oceli, mimopecní metalurgii, progresivní ocelářskou technologii - výrobu oceli v kyslíkových konvertorech. Po r. 1989 se ukázalo v plné nahotě, že odklon rozvoje našeho ocelářství od trendů a forem rozvoje ocelářství realizovaných v zemích Západní Evropy, ke kterému dochází po ropném šoku, t.j. v sedmdesátých letech, nastolil z dnešního pohledu dlouhodobější problémy

Ocelářská unie > Ocelářství > Historie Ocelářství