Evropská komise v říjnu představila pracovní dokument popisující zásahy ruské vlády do ruské ekonomiky, které mohou být relevantní v případě antidumpingových šetření. Ochrana průmyslu EU je dle Komise v současném mezinárodním prostředí zcela zásadní.

Rozsáhlá zpráva se ve svých kapitolách věnuje mnoha tématům. První část analyzuje hlavní rysy současné podoby a struktury ruské ekonomiky a určuje tak způsob jejího fungování. Druhá část pojednává o různých výrobních faktorech. Podrobně se zabývá fungováním trhu s kapitálem, energetikou či trhem práce. Poslední část podrobně rozebírá tři vybraná odvětví, mezi nimiž je i ocel (dalšími jsou hliník a chemikálie včetně hnojiv).

V případě trhu s ocelí Komise konstatuje, že Rusko je pátým největším výrobcem oceli na světě, mezi světovými vývozci figuruje dokonce na čtvrté příčce. Výroba surové oceli v Rusku je rozdělena mezi malý počet velkých ocelářských společností. V roce 2017 se 6 největších výrobců podílelo na výrobě více než 90 % celkové ruské produkce a 4 % celosvětové produkce. Kapacita výroby v Rusku roste od 90. let a ve srovnání s jinými předními výrobci má Rusko relativně vysokou míru využití své kapacity.

Řada vládních programů předpokládá finanční a jiná podpůrná opatření s cílem pomoci hutnímu průmyslu dále zvyšovat jeho technologické kapacity, zvyšovat přidanou hodnotu a snižovat závislost země na dovozu oceli. Vládní financování těchto programů však obvykle představuje méně než 1 % celkových investic.

Mnoho opatření relevantních pro ocelářství má však za cíl řešit širší socioekonomické problémy. Prognóza uvádí nutnost pokračovat ve střednědobém období v aktivní investiční politice s cílem rozvíjet surovinovou základnu a provést důkladnou modernizaci odvětví. K naplnění těchto cílů má dopomoci i Státní program pro rozvoj průmyslu a zvýšení konkurenceschopnosti, který má vytvářet podmínky pro přístup na atraktivní zahraniční trhy či dopomoci k růstu spotřeby tuzemských výrobků na ruském trhu.

V praxi existuje také velké množství různých regulačních a finančních nástrojů podpory ústřední, regionální a městské samosprávy, které jsou rovněž k dispozici ocelářskému průmyslu (celkem bylo identifikováno 93 regulačních a finančních opatření), přičemž většina z nich se uplatňuje na regionální úrovni.

Strategie rozvoje ocelářského průmyslu na období 2014–2020 a výhled do roku 2030 však stanoví některé odvětvově specifické oblasti, cíle a nástroje státní podpory, které mohou ovlivnit globální konkurenceschopnost odvětví. Zvažují se tři scénáře: nejkonzervativnější scénář předpokládá stagnaci ruského průmyslu. Mírně optimistický scénář předpokládá využití výhod domácího energetického průmyslu a jeho další rozvoj. V tomto scénáři se předpokládá stávající výrobní struktura, která ale bude charakterizována významným podílem výrobků s nižší přidanou hodnotou. Scénář zrychleného rozvoje ocelářského průmyslu, který je preferován Moskvou, předpokládá průlom ve vývoji ruských high-tech průmyslových odvětví, zvýšení atraktivity pro zahraniční investice a rychlejší rozvoj strojírenského průmyslu. Tento scénář je pak charakterizován růstem domácí poptávky po ocelových výrobcích s vysokou přidanou hodnotou. Určité prvky cenotvorby v oblasti elektřiny, zemního plynu a železniční dopravy, stejně jako omezení vývozu šrotu, mohou přispět ke snížení nákladů na výrobu.

Na výsledky šetření Komise bude možné odkazovat v rámci antidumpingových šetření týkajících se Ruska.

Odkaz na celou zprávu zde.