Fit for 55: průmyslová revoluce

V červenci 2021 Evropská komise zveřejnila balík legislativních návrhů, které mají do roku 2030 dovést EU ke splnění nového cíle snížit  emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Dosavadním cílem bylo emise snížit o 40 % s tím, že uhlíkové neutrality má EU dosáhnout do roku 2050. Balík, který dostal název „Fit for 55“, je od podzimu jedním z hlavních témat politických debat na národní i evropské úrovni.

Fit for 55 obsahuje 15 legislativních návrhů, z nichž 5 je hlavním středem pozornosti evropských ocelářů.

• Revize směrnice obchodování s emisními povolenkami (EU ETS),
• Nařízení k zavedení uhlíkového poplatku na hranicích (CBAM),
• Revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED II),
• Revize směrnice o zdanění energií (ETD) a
• Přepracování směrnice o energetické účinnosti (EED).

Všechny návrhy budou mít bezprostřední dopad na fungování ocelářských podniků, přičemž nejvýznamnější dopad lze čekat u návrhů na revizi EU ETS a zavedení uhlíkového poplatku na hranici EU (CBAM).

EU ETS a CBAM

Hlavní obavou energeticky náročných odvětví včetně ocelářství je, že vyšší ambice a zpřísnění opatření přinesou vyšší náklady pro firmy v EU, zatímco posílení ochrany konkurenceschopnosti evropského průmyslu na světových trzích se neřeší. Jako problematické se jeví následující aspekty:

1. Nevyvážené cíle v EU ETS a nedostatečné posouzení dopadů. Komise stanovila vyšší relativní navýšení cíle pro odvětví spadající pod EU ETS (z 43 % na 61 %) oproti odvětvím mimo EU ETS (z 29 % na 40 %), přestože v non-ETS odvětvích je mnohem větší potenciál snížení emisí. Komise současně pro hodnocení dopadů revize EU ETS využila neadekvátní data, včetně dávno překonané ceny emisní povolenky či původní, nezpřísněné referenční hodnoty emisní intenzity výroby. Zcela postrádáme hodnocení dopadu na úrovni členských států.
2. Umělé navyšování ceny povolenky. Komise k fungujícímu způsobu dosahovaní mitigačních cílů skrze postupné každoroční snižování objemu povolenek v systému EU ETS navrhuje připojit další dvě radikální opatření: a) jednorázové stažení cca 120 mil. povolenek a posílení stahování „přebytečných“ povolenek z trhu do rezervy tržní stability. Obě opatření jsou ale zbytečná a škodlivá, protože jejich jediným výsledkem bude další umělé navýšení ceny povolenky při stejné úrovni klimatické ambice, a také rychlejší úbytek bezplatných povolenek dostupných v systému pro průmysl a energetické firmy. Radikální navyšování ceny povolenky je v přímém rozporu s plánem postupné dekarbonizace odvětví.
3. Razantní snížení bezplatné alokace povolenek. Komise navrhuje dvě opatření, která od roku 2026 bezpochyby dramaticky sníží alokaci bezplatných povolenek, jež tvoří nezbytnou ochranu jejich konkurenceschopnosti po dobu transformace. Jde o: a) Urychlení snižování referenčních hodnot emisní intenzity výroby (tzv. benchmarků) i díky jejich nastavení na základě nových výrobních postupů, které ještě nejsou k dispozici v širším měřítku. Příkladem může být přímá redukce železa, která zatím v EU nefunguje, ale po jejím zavedení v jediné firmě v EU by dokázala drasticky snížit alokaci všem ostatním zařízením, která využívají dnes běžné (a nejlepší) technologie a které plánuje postupné zavádění inovativních výrobních postupů s nižšími emisemi CO2. Díky novým pravidlům by hrozilo, že by se 6 ze 7 ocelářských benchmarků používaných do roku 2020 snížilo až o 50 %, což by nutilo firmy nakupovat velké množství drahých povolenek místo toho, aby peníze investovaly do dekarbonizace. b) Snižování původní výše alokace v rámci EU ETS hned po ostrém startu CBAM, přičemž tento uhlíkový poplatek má bezplatnou alokaci od roku 2026 postupně nahradit tak, že se bude snižovat každý rok o 10 % až na nulu v roce 2035. Komise nyní navrhuje zavedení nového a komplexního nástroje a konec prověřeného nástroje, aniž by řádně zhodnotila efektivitu CBAM a jeho vhodnost jako funkčního nástroje ochrany globální konkurenceschopnosti evropského průmyslu. To je při současných cenách povolenek velmi rizikové. Pokud bude CBAM skutečně fungovat, lze o snižování alokace uvažovat, avšak ne dříve než v roce 2030, aby měly firmy dost času a prostředků na realizaci dekarbonizačních investic. Komise navíc v návrhu vůbec neřeší otázku kompenzace exportu zdražených výrobků EU a nezavírá cesty pro možné obcházení systému CBAM.
4. Změna pravidel fungování Modernizačního fondu. I když se podmínky financování z Modernizačního fondu změnili teprve nedávno, navrhuje Komise jejich další změnu a zpřísnění, což může oslabit použitelnost tohoto nástroje pro dekarbonizaci. Na prioritní investice by mělo jít alespoň 80 % prostředků fondu (oproti 70 %), zatímco by měly být nově z podpory zcela vyřazeny např. investice související se zemním plynem, který je v mnoha případech technologicky nezbytný (třeba ohřívací pece).
5. Divoké obchodování s povolenkami. Komise v návrhu opatření zcela opomíjí klíčovou příčinu nepředvídatelného extrémního růstu cen povolenek, tj. jejich nákup ze strany finančních hráčů. Ti povolenky na rozdíl od průmyslu a energetiky nepotřebují, ale vidí v nich dobrý investiční nástroj, jehož hodnota bude dále stoupat s tím, jak se bude snižovat objem povolenek na trhu.

Směrnice o obnovitelných zdrojích, energetické účinnosti a zdanění energií (RED II, EED a ETD)

Nová směrnice RED II, jejímž cílem je do roku 2030 dosáhnout 40% podílu OZE na konečné energetické spotřebě (doposud 32%), je velmi problematická v tom, že má sloužit k podnícení rozvoje OZE skrze stanovování plošných cílů podílu OZE na straně spotřebitelů, aniž by zkoumala, zda je k dispozici dost zelené elektřiny. Komise mimo jiné navrhuje nárůst podílu OZE pro energetické a neenergetické účely v průmyslu o 1,1 % ročně či povinnost do roku 2030 dosáhnout 50 % podílu zeleného vodíku na celkové spotřebě vodíku. Komise nezohledňuje skutečnost, že podmínky a potenciál na zavádění OZE v jednotlivých členských státech jsou různé.

Hlavní ambicí nové směrnice o energetické účinnosti (EED) je dosáhnout úspor v konečné spotřebě energie ve výši 36 % a úspor v primární spotřebě energie ve výši 39 %. Tyto cíle nejsou realistické a Komise navíc nezohledňuje náklady na jejich dosažení v jednotlivých státech. Řada členských států včetně ČR zatím nedokázala naplnit ani dosavadní cíle energetických úspor a dramatické navýšení ambicí tak bude znamenat aplikaci drahých, neekonomických opatření, která dopadnou na průmysl přímo i nepřímo v cenách energií. Zjednodušeně řečeno, navržený příspěvek směrnice EED není při ambici v oblasti EU ETS a OZE pro dosažení 55% cíle zapotřebí a Komise na něj nešťastně vsadila hodně, přičemž zároveň značně omezuje uznatelnost některých typů úspor (uhlí na plyn, v rámci EU ETS apod.). Maximalizace energetických úspor a snižování nákladů je přitom přirozenou součástí hospodaření každé firmy.

Nová pravidla pro zdanění energií (ETD) mají za cíl aplikovat systém odstupňovaného minimálního zdanění energetických produktů tak, aby motivoval ke snižování uhlíkové stopy prioritním využíváním energetických produktů šetrných ke zdraví a životnímu prostředí. Podle návrhu by se však danily i produkty, u nichž je záhodný růst poptávky: vodík, elektřina, biomasa a biopaliva obecně, nízkouhlíková paliva. Zemní plyn, který je přibližně dvakrát méně emisně náročný než uhlí, je bohužel zařazen do stejné skupiny s uhlím. Pozitivem návrhu je, že Komise hodlá i nadále zachovat  osvobození od zdanění v případě tzv. dvojího použití energetických produktů v metalurgických a chemických procesech.

Co bude dál?

Po Novém roce se naplno rozjedou debaty a vyjednávání o konečné podobě jednotlivých součástí balíku v Evropském parlamentu, mezi členskými státy a nakonec v tzv. trialogu mezi evropskými institucemi. Česká republika, která bude ve druhé polovině roku 2022 EU předsedat, bude mít hodně práce.