Ivo Chmelík: GO Steel bude vyrábět naplno i po převzetí polským Stalproduktem

9. 11. 2018 | Aktualita

Výroba speciálních plechů do transformátorů je tak trochu alchymie. Chemické složení oceli musí být přizpůsobené technologii válcování a úpravy povrchu plechů. Nelze začít brát ocel z jiné ocelárny a hned vyrábět plech se stejnými parametry. „Hlavním kritériem jsou pro nás magnetické ztráty. Čím jsou nižší, tím nižší spotřebu elektřiny má i transformátor. Do snižování ztrát nutí výrobce i ecodesing podle nařízení evropského parlamentu  pro distribuční transformátory. Ten je ale tak přísný, že se neví, jak pro ně anizotropní elektrotechnickou  ocel po roce 2021 ve velkém vyrábět,“ říká Ivo Chmelík, ředitel jediného českého výrobce transformátorové oceli Go Steel Frýdek-Místek.

Od letošního roku patří GO Steel polské skupině Stalprodukt. Co se tím pro frýdecko-místeckou válcovnu změnilo?

Spojili jsme se s firmou, která je jedním z několika výrobců transformátorové oceli na světě. V Evropě v minulosti existovali čtyři výrobci. Před dvěma lety  Tata Steel oznámil začátek spojení s německým Thyssenkrupp. Stalprodukt koupil válcovny ve Frýdku-Místku od ArcelorMittal. Proto dnes v Evropě působí prakticky dva výrobci transformátorové oceli. Stalprodukt před akvizicí vyráběl 100 tisíc tun elektrotechnické  oceli, dnes po započítání kapacity Frýdku-Místku vyrábí 150 tisíc tun ročně.

Jak velký hráč se tím z polské skupiny stal?

Je to dnes jedna z větších firem, když nepočítám čínské výrobce, kde vznikl spojením BAOSTEEL a WISCO gigant s kapacitou 800 tisíc tun ročně. Jsme srovnatelní s Thyssenkrupp, který vyrábí kolem 250 tisíc tun transformátorové oceli za rok. Jsme menší výrobce než je ruský VIZ-Stal, který má kapacitu 350 tisíc tun ročně. V Evropě je spotřeba kolem 350 tisíc tun ročně. Ve světě se spotřebuje celkem 2,4 milionu tun za rok.

GO Steel doplnil portfolio výrobků Stalproduktu?

Máme technologii CGO, což je klasická technologie magneticky orientované oceli. Stalprodukt je o něco dál, umí vyrábět takzvanou ocel HGO, která má nízké ztráty. Původně jsme chtěli během pěti let na tuto technologii také přejít. Ale přestali jsme se tímto plánem zabývat, protože jsme se stali členy skupiny, která už ji má. Spíše se budeme věnovat tomu, jak budeme moci portfolio mateřské firmy doplnit. Navíc odbyt CGO oceli je pořád vysoký. Ale zatím to není  tak, že HGO oceli dominují světovému trhu.

V čem je hlavní rozdíl mezi technologií CGO a HGO?

U transformátorové oceli existuje parametr, který se jmenuje wattové ztráty. Před dvaceti lety byl standardní produkt pás s tloušťkou 0,35 milimetrů a s magnetickými ztrátami 1,4 wattu na kilogram. Tloušťka plechů i jejich ztráty se ale pořád snižují. Oceli HGO mají ztráty nižší než 1 watt na kilogram. Dnes se dosahuje až 0,7 wattu na kilogram. Tloušťka plechů se dostává na 0,23 milimetru a dokonce až na 0,18 milimetru. To vede také k poklesu hmotnosti transformátorů.

Mění se nějak vaše strategie po převzetí Stalproduktem?

Zůstává pořád stejná. Chceme vyrábět na plnou kapacitu a snižovat náklady. Letos jsme zavedli novou jakost – laserovanou elektrotechnickou ocel. Loni jsme dokončili investici do laserovacího zařízení a letos jsme ji zprovoznili.

Co s plechy laserovaní udělá?

Elektrotechnická ocel je vyrobená tak, aby magnetický tok jí procházel s minimálními ztrátami. Toho se dosahuje tím, že takzvané magnetické domény, které si lze představit jako malé magnetické střelky, tvořené jednotlivými zrny oceli, se při válcování a další úpravě nasměrují jedním směrem. Laser pak zjemňuje jednotlivé magnetické domény. Tím se zlepšuje vedení magnetického toku a snižují se ztráty. Dokážeme tak plech se ztrátami 1,1 wattu na kilogram dostat na 1 watt na kilogram. Laserování se dělá až nakonec technologického procesu na vyžádání zákazníka.

Do jakých typů transformátorů se vaše plechy hodí?

Používání HGO oceli vychází z norem a nařízení Evropské unie. Od roku 2014 platí ecodesign pro distribuční transformátory. Cílem je snižovat jejich energetické ztráty. Takže HGO oceli jdou dnes převážně do malých, středních a velkých distribučních transformátorů s typickými výkony od 50 kVA do 63 MVA. Z naší oceli se vyrábějí ostatní transformátory a prvky v elektrické síti, které upravují její parametry, například kompenzační tlumivky.

Je složité splnit parametry požadované ecodesignem?

Ecodesign, který je upraven nařízením EU 548/2014  na distribuční transformátory je tak přísný, že ani jejich výrobci zatím nevědí, jak je budou po roce 2021 dělat z elektrotechnických anizotropních plechů.

Neexistuje ještě potřebná technologie?

Když se začalo s technologií HGO, tak se do ní řadily výrobky se ztrátami pod 1 watt na kilogram. Dnes se vyrábí HGO se ztrátami 0,8 wattu a ty nejlepší se ztrátami 0,7 wattu na kilogram. Aby se evropské parametry splnily, musely by plechy mít ztráty ještě nižší. Zatím je ale nikdo neumí vyrábět tak, aby celá kapacita výroby byla v této kvalitě. Plechy se vyrábějí vždy v určitém rozmezí dosahovaných ztrát. Takže ty nejlepší plechy s nejnižšími ztrátami mohou tvořit třeba deset procent výroby, většina bude mít ztráty vyšší. Někteří výrobci transformátorů již nabízí transformátory z plechů s amorfní strukturou, ale ty jsou přibližně dvakrát dražší než z anizotropních plechů a technologie výroby není příliš rozšířená. Takové transformátory mají ztráty podstatně nižší.

Jsou i na trhu s elektroocelí nadbytečné výrobní kapacity, jako u jiných typů ocelí?

Nadbytečná kapacita ve světě je na úrovni 10 až 15 procent. Problém je ale spíše v tom, že trh roste v místech, které pro nás nejsou nejziskovější. Dnes trh roste v Asii, Turecku nebo Jižní Americe. Evropský trh naopak stagnuje. Trhy jako Turecko, Indie nebo některé země dál v Asii jsou pro nás hůře dosažitelné. Když už tam prodáváme, tak zisky jsou tam menší.

Platí se tam za ocel méně?

Zaprvé se tam platí méně. Zadruhé Turecko nebo Indie sice mají vysokou spotřebu, ale nejsou to teď zrovna nejzdravější trhy. Potýkají se s oslabováním měny. Když se jim propadne měna o dvacet procent, neznamená to, že cenu v domácí měně zvednou tak, že budeme dostávat pořád stejné peníze v dolarech. Zisk snižují i vyšší dopravní náklady.

Evropský trh neroste, protože už se tady jen obměňují dosluhující zařízení a nové elektrické sítě se nestaví?

Když se podívám na Turecko, tak tamní ekonomika rychle rostla a s tím rostly i výrobní kapacity a nároky na energii. Stejné je to v Indii. V Evropě naopak jde převážně o obnovu existujícího zařízení. Letošní trh s elektrotechnickou ocelí ale nebyl špatný. Poptávka po transformátorové oceli rostla, s mírně rostoucím trhem a také protože si firmy dělaly zásoby. V Evropě nám pomohla i ochrana před levnými dovozy ze třetích zemí.

Jakou má tato ochrana podobu?

Evropský trh transformátorové oceli je chráněný minimální exportní cenou. Když sem chtěl dovážet někdo z Číny nebo z Ruska, musel držet určitou úroveň cen. Pochopitelně se ale tato ochranářská opatření snaží firmy obejít. Když v EU existuje minimální dovozní cena na elektrotechnickou ocel, tak konkurence začne vyrábět hotové transformátory, nebo jejich jádra a ty vozí do Evropy. Na ně se ochrana nevztahuje.

Vyváželi jste transformátorovou ocel i do USA. Co s vámi udělala letos uvalená cla na dovoz oceli do Spojených států?

Ještě letos v květnu, než začala cla platit, jsme prodávali kolem 10 až 15 procent naší produkce do USA. Dnes je to nula. Trh se zastavil. V Americe je firma AK Steel, která vyrábí elektrotechnickou ocel a je schopná svou kapacitou zásobit celý trh.

Kde jste udali plechy určené pro americký trh?

Na rostoucích trzích. Prodali jsme je do Turecka, Indie, něco jsme prodali i v rámci Evropy do Itálie nebo do Španělska. Tím, že jsme relativně malý výrobce, tak prodat těch zhruba sedm tisíc tun pro nás nebyl až tak velký problém.

Má spotřeba elektrooceli svůj cyklus, který by nebyl závislý na obecném hospodářském cyklu?

Je trochu jiný.  Na jedné straně jde o projekty velkých transformátorů. Na druhé vidíme, že začíná růst také byznys generátorů, třeba pro větrné elektrárny. Obecně se spotřeba řídí poptávkou po elektřině. Když roste poptávka po elektřině, tak roste i poptávka po elektrooceli, protože se musí stavět nové transformátory.

Pocítili jste nějak rozvoj obnovitelných zdrojů v Evropě, které potřebují nové transformátory a také se kvůli nim musí modernizovat přenosové a distribuční sítě?

Zatím velký efekt na růst poptávky po naší oceli nevidíme. Všimli jsme si jen růstu byznysu generátorů. Někteří výrobci je dělají právě z transformátorových plechů kvůli úspoře hmotnosti a místa. Ale je to nový obor, který se rozvíjí teprve pár posledních let.

Rozvoj elektromobility by spotřebu elektrooceli mohl zvednout, když ji potřebují jak nabíječky, tak elektromotory do aut?

Elektromotory se nás moc netýkají, protože dynamoplechy jsou pro nás okrajový produkt. Zatím se navíc o elektromobilitě více napsalo, než se prosazuje v praxi. Masový rozvoj nenastane, dokud nebudou dobíjecí stanice.

Dobíjecí stanice by pro vás byly zajímavé?

Nejen ty. Dnes není do míst, kde by dobíječky měly stát, přiveden dostatek energie. Takže se v síti budou muset vybudovat nové distribuční transformátory a následně i dobíječky. Při masovém rozvoji elektromobility by tady pro nás určitě nějaký byznys byl. V horizontu pěti let ale asi nic takového nenastane.