Jak se svět snaží řešit globální problém přebytečné ocelářské kapacity

Po finanční krizi a poklesu poptávky po oceli zaplavila světový trh především levná ocel od čínských výrobců, kteří nedokázali svou produkci uplatnit na domácím trhu. V prosinci 2016 se 33 zemí s největší produkcí oceli dohodlo na vytvoření Globálního fóra pro řešení nadkapacity. Dohromady tyto země představují 90 procent světové výroby oceli. Jako mediátor diskusí vystupuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

V prvním roce dávali členové dohromady informace o vývoji ocelářských kapacit v jednotlivých zemích a státních politikách v oblasti ocelářství včetně netržních dotací a jiných státních podpor.

Z těchto dat vyplynulo, že v roce 2016 byly ve světě přebytečné kapacity pro výrobu 737 milionů tun oceli za rok, přičemž většina se nachází v Číně. Ve stejném roce pak čínská vláda stanovila cíl do roku 2021 uzavřít závody s kapacitou 100 až 150 milionů tun ročně. To odpovídá poklesu čínských kapacit o 9 až 13 procent a propuštění půl milionu pracovníků (15 procent z celkového počtu zaměstnanců v ocelářství). Tímto opatřením by se množství výrobních kapacit mělo přiblížit skutečné čínské poptávce, čímž by se zmírnil tlak na vývoz oceli do třetích zemí za neférové ceny.

V roce 2018 Čína prohlásila, že v letech 2016 a 2017 zredukovala výrobní kapacity o 115 milionů tun. Navíc uzavřela i závody, které neměly k výrobě potřebná povolení, a to v celkovém objemu 120 milionů tun za rok. Skeptici vůči čínskému postupu namítali, že uzavřené závody nebyly stejně v provozu, takže celkovou čínskou výrobu tato opatření neovlivnila. Navíc po vzestupu cen oceli po roce 2017 se výroba v části nevyužívané kapacity obnovila.

Jiné země, jako Indie, Indonésie nebo Írán, ovšem pokračují v budování nových oceláren v rámci státní politiky industrializace a větší soběstačnosti. Několik vlád ze zúčastněných zemí Fóra při sběru dat přiznalo, že používají pobídky pro stavbu infrastruktury, která vyžaduje vysoký podíl oceli. Zároveň uměle chrání drahé domácí oceláře dovozními cly, nebo jim pomáhají daňovými úlevami či preferenčním zacházením v rámci veřejných zakázek, kde je často vyžadován určitý podíl domácí oceli.

Státy sdružené ve Fóru se shodly, že problém přebytečných kapacit budou řešit na základě šesti principů:

1. řešení budou hledat společně,
2. omezí dotace a vládní podporu, která narušuje fungování trhu,
3. podpoří nastavení rovných podmínek pro všechny účastníky trhu,
4. nechají volně působit trh na ocelářský průmysl,
5. podpoří nutné přizpůsobení kapacit situaci na trhu,
6. zajistí větší transparentnost a přezkum přijatých řešení a opatření.

World Steel Association uvedla, že zkušenosti z minulosti ukazují, že jakákoliv restrukturalizace ocelářského průmyslu může přinést výsledky jen za předpokladu, že vlády odstraní překážky, které brání zavírání neefektivních závodů. To je však v řadě zemí velmi těžké, protože vlády dotují ztrátové podniky mimo jiné ze strachu, že masivní propouštění ze zavíraných podniků vyvolá sociální otřesy.