Vyjádření Ocelářské unie k návrhu na stanovení klimatického cíle do roku 2040 ve výši 90 %:
Ocelářská unie tímto důrazně odmítá Evropskou komisí navržený nový klimatický cíl k roku 2040, kterým je dosažení 90 % redukce skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990.
Jde o ambici, která by možná byla splnitelná za ideálních podmínek pro dekarbonizační investice, při plné prosperitě evropského průmyslu a stabilní geopolitické situaci.
Mnohá průmyslová odvětví v EU však dnes prochází nejhorší krizi v historii, včetně ocelářství.
Schází nám podmínky nutné pro realizaci dekarbonizačních projektů, které zahrnují především významně levnější elektřinu a plyn a spolehlivost jejich dodávek, jistotu v poskytnuté obchodní ochraně před levným dovozem, resp. nekalými praktikami třetích zemí, spolehlivou ochranu před tzv. únikem uhlíku vč. zajištění plné efektivity CBAM, zajištění trhu pro dražší „zelené“ produkty, dostatečné a dostupné financování projektů či zajištění dostatku ocelového šrotu v EU, který se z ní nyní ve velkém vyváží. Bez těchto a dalších podmínek se naplánované ocelářské projekty nemohou realizovat, resp. se ekonomicky nevyplácí – ocel by byla neprodejná. Mnohé z projektů se navíc odkládají. Ocelářskému průmyslu sice dává jistou naději Akční plán pro ocel a kovy, ale ani ten neřeší otázku dostupnosti stabilní a levné energie.
Energeticky náročný průmysl navíc stále postrádá dostatečně vyspělé a v praxi rychle aplikovatelné inovativní technologie, kterými by bylo možné radikálně snížit emise, aniž by se však související náklady významněji promítly do ceny produktů.
Nelze ani ignorovat celosvětovou ekonomickou a bezpečnostní situaci. Začínají se objevovat obchodní války ovlivňující ceny a dostupnost energií a dalších základních komodit. Takové otřesy by mohly narušit makroekonomickou stabilitu prostřednictvím inflačních tlaků, zvýšení úrokových sazeb a přesunu výdajových priorit mimo oblast přechodu na nízkoemisní ekonomiku.
A právě v této situaci Komise přichází s tímto navrhovaným cílem, namísto aby při pohledu na stav evropské ekonomiky a celospolečenské situace cíle Green dealu revidovala, zajistila nejprve výše zmíněné podmínky a nechala přeregulovaný a topící se průmysl nadechnout. Ohrožuje tím i samotné klimatické cíle, protože pád výroby v EU bude bezesporu nahrazen výrobou a dovozem ze zemí, které ochranu klimatu a životní prostředí zdaleka tolik neřeší.
90% cíl se i přes navržené flexibility, které nám v praxi nepomohou, a navíc obsahují mnoho nejistot, dramaticky promítne do systému EU ETS snížením počtu povolenek v systému, což vyvolá tlak na růst jejich ceny. Firmy, které z výše uvedených důvodů nemohou dekarbonizovat (natož pak celou svou výrobu), tak budou muset nakupovat povolenky za mnohem vyšší ceny a v podstatně větším množství (neověřený CBAM postupně a zcela nahradí bezplatnou alokaci). Jejich náklady se tak mohou oproti dnešku zněkolikanásobit, což pro ně bude smrtící. EU ETS se totiž na aktuální stav průmyslu neptá – zredukuje množství povolenek dle schváleného cíle a odsouhlaseného příspěvku EU ETS k jeho dosažení, a nad jejich množství zkrátka nepůjde emitovat. V případě 90% cíle bude muset celý evropský průmysl (nepočítaje energetiku) podle odhadů Komise do roku 2040 (tedy již za 15 let) snížit své emise na řád několika desítek milionů tun, což znamená takřka úplnou dekarbonizaci požadovanou de facto o deset let dříve v porovnání s cílem klimatické neutrality. S jistotou nepomohou ani projekty CCU/CCS (využití nebo geologické uložení uhlíku), které dodnes takřka neexistují a není pro ně vybudována potřebná infrastruktura.
Doufáme, že členské státy a parlament ideologický návrh Komise nepodpoří, a to i z důvodu, že postrádá nezbytné hloubkové vyhodnocení dopadů proveditelnosti s ohledem na jednotlivé sektory a specifika jednotlivých států, a to vše i s ohledem na plánovaný růst výdajů do obrany.
Zdůrazňujeme, že stavby, obranný průmysl, energetika, doprava a další strategická odvětví se bez oceli neobejdou. Pokud by někdo chtěl spoléhat na její dovoz, připomeňme mu, jak dnešní doba ukazuje křehkost světových obchodně-politických vztahů. Stačí velmi málo, aby byl vývoz do EU významně omezen nebo zastaven.
Dokud Evropská komise neposkytne realistickou vizi přínosů opatření v oblasti klimatu, včetně zajištění levné a dostupné energie, zajištění bezpečnosti, pracovních míst a jistotu zachování průmyslu, a to včetně energeticky náročného, v Evropě, budeme trvat na tom, že EK stanovený cíl pro rok 2040 by se neměl podpořit.
