Praha, 9. března 2021 – Evropské ocelářství je jedním z mála energeticky náročných odvětví, které se zavázalo do roku 2030 snížit své emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Jedinou cestou ke klimatické neutralitě do roku 2050 je co nejdříve začít testovat a využívat revoluční technologie k výrobě oceli, protože evropské hutě dnes naráží na technologické limity výrobních procesů. Předpokladem úspěšné transformace ocelářství je inteligentní přístup politiků, kteří musí zajistit podmínky pro budoucí rozvoj a pomoci s jeho financováním. Klíčové budou rovné konkurenční podmínky na globálním trhu a dostatek zelené elektřiny pro očekávanou elektrifikaci odvětví.
EU věnuje největší pozornost výrobě oceli pomocí vodíku, který má při redukci železné rudy nahradil koks. Tento proces je velmi energeticky náročný: „odhadujeme, že výroba 5 mil. tun oceli vodíkovou cestou v ČR by znamenala desetinásobný nárůst spotřeby odvětví na přibližně 21 TWh za rok. To je pro představu skoro třetina spotřeby celé ČR a desetinásobek dnešní spotřeby českých hutí“, řekl Daniel Urban, předseda představenstva Ocelářské unie. Druhou, již dnes používanou cestou je výroba oceli ze šrotu v elektrických obloukových pecích. Ta je však emisně náročnější než vodíková cesta a čelí vlastním překážkám včetně možného nedostatku šrotu a nevhodnosti pro výrobu některých typů oceli.
V únoru dosáhla cena emisní povolenky rekordních 40 eur, což je o 30 eur víc než před dvěma lety. Evropské huti sice dostávají povolenky zdarma, ale plných 95 % z nich musí povolenky dokupovat, protože volná alokace se postupně snižuje, zatímco ceny budou dále stoupat. „Tak rychlý růst ceny povolenky je překvapivý pro všechny včetně Komise. Hrozí, že mohou být nakonec potrestány i firmy, které se rozhodly realizovat zásadní nízkouhlíkové investice. Vzhledem k tomu, jak pomalé jsou v Česku povolovací procesy, budou firmy ještě pět až deset let sypat spoustu peněz do povolenek místo toho, aby investovaly do nových, čistších technologií. Že to zhorší jejich globální konkurenceschopnost je nabíledni“, říká Jan Czudek, předseda dozorčí rady Ocelářské unie a generální ředitel Třineckých železáren.
„Evropské klimatické ambice představují pro průmysl velkou příležitost, ale také hrozbu, protože odvětví spadající pod EU ETS zřejmě ponesou neúměrně větší břemeno než ostatní odvětví, od dopravy po zemědělství,“ řekl Urban. Důvod je jednoduchý: pro Evropskou komisi je snazší zpřísnit existující pravidla, omezit objem povolenek a osekat bezplatnou alokaci, což vyžene cenu povolenky ještě výš. To nebude problém pro výrobce elektřiny, protože zvýšené náklady na výrobu z fosilních paliv přeúčtují koncovým zákazníkům, ale bude to problém pro průmysl, protože to dále oslabí jeho konkurenceschopnost v Evropě i mimo ni.
Řešením Evropské komise je uhlíkový poplatek na hranicích EU či uhlíková spotřební daň, tedy další úroveň regulace, která řeší důsledky předchozí regulace. „Uhlíkový poplatek musí být alespoň do roku 2030 doplňkem k dosavadním ochranným opatřením, nikoliv jejich alternativou. Jinak průmysl v Evropě nepřežije a globální emise dál porostou“, řekl Czudek. Pokud by uhlíkový poplatek nahradil stávající bezplatnou alokaci povolenek, budou evropští výrobci platit za každou tunu vypuštěných emisí, zatímco dovozce do EU by si dodatečné náklady na vývoz do EU, jež tvoří menšinu jeho produkce, rozložil na celý objem výroby včetně té nejméně ekologické.
Evropští oceláři s obavami hledí také na tzv. taxonomii udržitelných investic, tedy návod pro finanční instituce a investory na to, jak zeleně a udržitelně investovat. „Vznikající pravidla jsou bohužel nesrozumitelná, neadekvátní z hlediska hodnocení udržitelnosti a nedávají žádnou flexibilitu či možnost individuální posouzení investic. Hrozí, že mnoho inovativních projektů v průmyslu nenajde financování, protože pro banky bude jednodušší být přehnaně opatrný, než riskovat, že se stanou terčem útoků nepřátel průmyslu“, řekl Urban.
Již teď je patrná neochota evropských institucí spolufinancovat projekty jakkoliv spojené s uhlím, což možná dává smysl v energetice, ale nedává žádný smysl v ocelářství, kde koks vyrobený z černého uhlí neslouží jako palivo, ale jako chemické činidlo pro redukci železné rudy. „Žádnou jinou technologii primární výroby oceli nemáme, a ještě dlouhou dobu mít nebudeme“, dodal k tomu Czudek.
Kontakt:
Daniel Urban
Předseda představenstva
Ocelářská unie
+420 720 747 543
