Ocel je pilířem cirkulární ekonomiky

20. 9. 2019 | Uzavíráme kruh

Ocelářství je ideální příklad oběhového hospodářství

Když mrzne, až praští, a silnice zasype sníh, stává se z ní zachránce řidičů. Vysokopecní struska, vedlejší produkt při výrobě železa, ožije novým životem jako inertní posypový materiál. Šetří přírodu, protože silničáři nemusí na cesty sypat sůl. A to jsme jen na povrchu. V betonovém podkladu je struska klíčovou příměsí cementu. Ještě níže, v podloží, nahrazuje přírodní kámen.

Na první pohled možná je struska, které na každou tunu železa vyteče z vysoké pece, přes 400 kilogramů, jen odpad. Jenže ve skutečnosti stejně jako další vedlejší produkty ocelářské výroby je cennou surovinou. V pecích ji ocení třeba skláři. Je jen málo tak komplexních příkladů oběhového hospodářství v praxi jako výroba oceli.

Struskou takzvaná cirkulární ekonomika v ocelárnách zdaleka nekončí. Stačí se podívat ke koksárenským bateriím, kde se černé uhlí mění v základní surovinu pro vysoké pece. Při koksování uhlí vzniká koksárenský plyn, výhřevná směs tvořená především metanem a vodíkem. Hutě i ocelárny ho beze zbytku využijí pro výrobu tepla a elektřiny.

Chemikálie z výroby koksu se uplatní při výrobě léků, barev nebo plastů. Měkký polyuretan v automobilových sedadlech by se bez látek z koksárenské výroby neobešel. Hliník do aut a dalších výrobků by bez vedlejších produktů výroby koksu vznikal jen obtížně, protože elektrody pro jeho destilaci potřebují černouhelnou smolu. Síra původně obsažena v uhlí se zase v chemičkách přemění na užitečnou kyselinu sírovou.

Při samotné výrobě železa se uvolňuje další směs plynů, které by byla škoda jen tak pálit nebo vypouštět do ovzduší. Vysokopecní plyn tvořený především oxidem uhelnatým je vítané palivo pro ohřev vzduchu, který proudí do vysoké pece.

Výroba železa a oceli je prostě díky rozsáhlému využívání vznikajících vedlejších produktů téměř bezodpadové hospodářství. Ze všech vstupních surovin se jich téměř dvě třetiny přemění na ocel. Třetinu tvoří právě vedlejší produkty, které slouží dál ve stavebnictví, energetice, chemickém a farmaceutickém průmyslu. Opravdového odpadu, kterého se ocelárny musí zbavit, jsou ve skutečnosti jen necelá tři procenta z původních vstupů. Tak vypadá oběhové hospodářství.