Recyklovaná ocel znamená méně skleníkových plynů a čistší životní prostředí

18. 9. 2019 | Chráníme životní prostředí

Recyklovaná ocel znamená méně skleníkových plynů a čistší životní prostředí

Představte si, že v autě objedete po rovníku 675tisíckrát zeměkouli. Ujedete při tom 27 miliard kilometrů a vypustíte do vzduchu 3 miliony tun skleníkového oxidu uhličitého. Tolik CO2 do atmosféry vychrlí 1,3 milionu osobních aut, skoro čtvrtina vozů registrovaných v Česku. Ale je to také tolik oxidu uhličitého, kolik se do ovzduší nevypustí díky recyklaci oceli.

České ocelárny každý rok nakoupí 1,8 milionu železného šrotu, přimíchají ho k surovému železu a vyrobí z něj nové trubky, plechy nebo kolejnice. Kdyby se ocelový odpad zahrabával na skládkách pod zem, museli by čeští oceláři vyrobit o 1,8 milionu tun více surového železa ročně.

V Evropské unii se do výroby oceli vrátí ročně 93 milionů tun šrotu. Jen díky tomu ocelárny nemusí do vzduchu vypustit 160 milionů tun oxidu uhličitého, což je o polovinu více než roční emise skleníkových plynů celé České republiky.

Oxidu uhličitý vzniká v železárnách při výrobě koksu, na aglomeraci, kde se spéká koks, vápenec a prachová železná ruda a následně při spalování plynů, které vznikají při redukci železa ve vysoké peci. Jenže i tady jde o recyklaci. Vysokopecní plyn se spaluje v hořácích, které ohřívají vzduch foukaný do vysoké pece při výrobě železa.

Recyklace oceli zdaleka nechrání jen globální klima. Využívání šrotu šetří také lokální životní prostředí a přírodní zdroje. Díky recyklaci se ušetří 74 procent energie při výrobě oceli, která by se jinak musela spotřebovat na výrobu surového železa. Část z ní je elektřina, která se v Česku pořád vyrábí z velké části z uhlí.

Využitím šrotu se při výrobě oceli spotřebuje o 40 procent méně vody, která se v ocelárnách používá především na chlazení zařízení. I při něm se ale do vody uvolňují znečišťující látky. Do vody se tak díky recyklaci nedostane 76 procent znečištění, které by se vzniklo dodatečnou výrobou surového železa.

Do ovzduší unikne díky recyklaci o 86 procent méně škodlivin. Protože opětovné používání staré oceli šetří také uhlí a železnou rudu pro výrobu surového železa, vzniká výrazně méně odpadů při jejich těžbě.

Nejde přitom o jednorázový efekt. Ocel má skvělou vlastnost, že recyklací neztrácí nic ze svých původních vlastností. Je proto obnovitelná nekonečněkrát. A pokaždé kdy se vrátí do ocelárny, pomáhá výrazně šetřit životní prostředí. Ročně se na světě vyrobí přes 1,6 miliardy tun oceli. Z té se dříve nebo později, podle jejího použití, opět stane šrot a cenná surovina pro výrobu nových ocelových výrobků.

Nejčerstvější aktuality:

Ceny oceli rostou ruku v ruce s cenami vstupních surovin a ostatních komodit

Ceny oceli rostou ruku v ruce s cenami vstupních surovin a ostatních komodit

Ceny oceli stoupají po celém světě a v Evropě jsou dnes dvakrát vyšší než před rokem. Hlavní příčinou je celosvětový růst cen vstupních surovin a komodit obecně. Ceny železné rudy a šrotu stoupají od poloviny loňského roku v reakci na hospodářské oživení a masivní podporu globální ekonomiky ze strany vlád. >>

Cena povolenky ohrožuje konkurenceschopnost českého průmyslu

Cena povolenky ohrožuje konkurenceschopnost českého průmyslu

Raketový růst ceny povolenky z 10 na 40 eur za tunu CO2 v posledních dvou letech představuje pro ocelářství velký problém, protože bezplatná alokace již dnes nepokrývá skutečné emise hutí, a firmy tudíž musí povolenky nakupovat. Situace se bude postupně zhoršovat s tím, že kritická bude druhá polovina 4. fáze EU ETS po roce 2025. Zásadnější propad ceny povolenky nečekáme, protože tomu nenasvědčují tržní fundamenty ani politická očekávání. Naopak, nadcházející revize EU ETS nejspíše přinese zpřísnění celého systému tak, aby lépe odrážel nové, silnější klimatické ambice EU. >>

Bez rovných podmínek na globálním trhu nemůže EU dekarbonizovat

Bez rovných podmínek na globálním trhu nemůže EU dekarbonizovat

Rozhovor s Danielem Urbanem, předsedou představenstva Ocelářské unie na téma dekarbonizace. >>